Vracíme se do hor

Taky jste to tak měli? Víkend co víkend kdesi na horách. Ať už jako tramp, co navštívil svou osadu a tam trávil celé dny a pak večery u ohně a kytar. Spalo se, kde to šlo, nějaký nečas nikomu nevadil. Hlavním účelem byl únik od společnosti do míst, kde si člověk nemusel dávat pozor na to, co říká a před kým to říká, a navíc si užil krásné přírody a řady dobrodružství.

Je nám o desítky let více. Konzumní společnost nás semlela, a najednou se dostaly na povrch vzpomínky i stesk po té pohodě. U mne to bylo také tak. Stačilo ukázat vnukům svůj „Cancák“, tedy zápisník zážitků z cest a přechodů hor. Rozhodl jsem se vrátit čas a navrátit se do přírody. Ke svému překvapení jsem zjistil, že nejsem zdaleka sám, kdo po tom touží.

Nejdříve jsem naplánoval pořádnou túru. Jenže, dnes už nejsem trénovaný mladík, který by tu trasu ušel na jeden zátah. Střízlivě odhaduji, že mi to nepotrvá den, ale při nejmenším tři. Čekají mne tedy minimálně dvě noci pod širákem. Trochu se obávám, jak to zvládnu, ale o to více se začínám těšit. Jsem svým plánem tak pohlcený, že se nedokážu o ničem jiném bavit. Manželka se už těší, kdy vypadnu.

Nejdříve se ale musím vybavit. Za léta, kdy jsem si cestování užíval tak, že jsem letadlem, nebo při nejhorším autem přijel někam do hotelu, způsobila, že patřičné vybavení na noc v přírodě nemám žádný.

Takže co. Musím nakoupit nějakou podložku na spaní, spacák a něco do čeho se ukryju. Stan nebo alespoň plachtu, kterou napnu mezi dva stromy. Volím plachtu, protože je lehčí. Teď ještě pořádný batoh a můžu vyrazit. Až v obchodě mne napadá, že budu muset také něco jíst a něco si i uvařit. Do košíku míří jídelní soupravy, plynový vařič i kartuše s plynem. Nezapomenu ani na zásobník na vodu. Tu si vždy donesu k místu přepsání odněkud z pramene. Samozřejmě ještě pořádný a spolehlivý nůž. Základní vybavení tedy mám. Můžu vyrazit.