Švédské stoly a švédské nápady
Spousta lidí si představuje, že pokud někdy na něčem zbohatne, pořádně vytře podlahu s těmi ostatními – takový je alespoň pohled na byznys a zbohatnutí v něm, tedy na úspěšný byznys, skoro každého Čecha. Dravost, vychloubání, jistý egocentrismus se hojně praktikuje i v Americe nebo evropských státech, kde každého je třeba přesvědčit, že právě vy jste těmi nejlepšími a nejúžasnějšími lidmi, které si ti ostatní mohou vybrat. Pravda je však taková, že je možné mít velký úspěch i bez všeho tohoto zbytečného řádění kolem.
Technologická špice Evropy
Švédsko není známo jen pro nábytek, je to také přední „vývojář“ nových technologií v oblasti AI, robotiky, počítačů, vědy, inženýrství. A že by je šlo nějak hodně slyšet, to se nestane. Ostatně po vzoru zesnulého nejbohatšího Švéda, Ingvara Kamprada, všichni ostatní „šéfové“ i start-upy ujíždějí hlavně na pořádném team-buildingu, chuti spolupracovat, vzájemné pomoci a hlavně skromnosti. To znamená, že úspěchy firmy nejsou jednoho muže, ale firmy celkově.
A není to jen tento velmi poklidný přístup k tak drsnému světu, je to především také sociální síť Švédska, která zachytí ty, kteří se se svým nápadem například neuchytí, to poskytuje tedy druhou šanci a možná i klidně třetí. Je však taky dobré zmínit, že například zdanění je o 20 % větší než v Česku, takže pro všechny ty, kteří by rádi vykřikovaly libé hesla, Švédsko je sice vedoucí inovátor, avšak za ceny vyššího odvodu daní každého občana státu – to znamená skutečného ukrojení z vašeho kousku chleba, na rozdíl od imaginárního osočování neexistujících imigrantů a kolik peněz z daní českého poplatníka na ně půjde.
Jantelagen
Neboli zákon Jante, ten popisuje staletí dlouhou tradici, která preferuje skromnost před okázalým ukazováním majetku na veřejnosti a ničí jakoukoliv hierarchii – to znamená, všichni jsme na jedné lodi, všichni jsme si rovni. Na pracovišti je tak vytvářena firemní kultura vzájemné pomoci, která oponuje více oportunistickému pojetí společenského uspořádání ve firmě takového, jak to vnímají státy západní Evropy nebo Ameriky. Je to lepší nebo horší? TO už je asi na každém čtenáři, ať se rozhodne.