Proč je intenzivní zemědělství pro půdu špatné

Dnes se, co se týče naší potravy, spoléháme prakticky stoprocentně na zemědělství. Všechno naše jídlo, ať už jde o maso či zeleninu, z něj pochází. Divoce zastřelené zvěřiny či nasbíraných plodin na pultech příliš nenajdeme, a to z dobrého důvodu: nestíhaly by držet krok se spotřebou. Lidí je čím dál více, a všichni samozřejmě potřebují jíst. A nakrmit takové množství lze pouze pomocí zemědělství. I to se však dá dělat mnoha nejrůznějšími způsoby. Tím zdaleka nejčastěji používaným je v dnešní době takzvané intenzivní zemědělství. To je zaměřeno na dosažení co nejvyšších výnosů v tom daném roce. A ano, v některých případech jej to prakticky jediný způsob, jak mít dostatečnou úrodu, aby se zemědělec vůbec uživil, a aby bylo jídla dostatek, nelze však zastírat, že i ono má určité vady.

Tou první je, že se půda tímto způsobem vyčerpává. Rostliny z ní v podstatě vysávají živiny bez toho, že by se tam tyto vracely. Jistě, plodiny se hnojí, avšak jedná se často o umělá hnojiva, která mají jen krátkodobý účinek a slouží tedy jen rostlinám, které tam v danou chvíli rostou. A dává to smysl, neboť zemědělci chtějí, aby právě tyto dostaly co nejvíce živin, a aby tedy co nejlépe rostly. Problém je, že tak vznikne půda, která je v podstatě mrtvá, a kde bez lidské pomoci již nic neporoste.

Je pak samozřejmé, že tento způsob hospodaření je dlouhodobě neudržitelný, neboť se k tomu přidávají i další vlivy, jako například eroze či odtok dešťové vody namísto jejího vsakování. Dávalo by tedy smysl, kdyby se majitelé pozemků o ně starali, aby byly dlouhodobě využitelné. To se však neděje. Hlavním důvodem je, že naprostá většina zemědělské půdy je pronajímána velkým zemědělským koncernům. Ty pak, pokud už pole přestane nést, si jednoduše pronajmou jiné, doposud nevyčerpané. Destrukce tak pokračuje, a naše zákony to bohužel podporují.